Dne 28. září 1895 zemřel muž, jenž přeformuloval základy lékařství. Nebyl lékařem, ale chemikem. A přesto žádný lékař 19. století neovlivnil medicínu více než on. Louis Pasteur umírá ve věku 72 let ve Villeneuve-l'Étang u Paříže, obklopen rodinou. Celkovou mozkovou příhodu prodělal již v roce 1868 – od té doby pracoval s ochrnutou levou stranou těla. Za svého života se dočkal slávy, Légion d'honneur, pohřbu na státní náklady a oddané vděčnosti celé Francie. Je pohřben v kryptě Pasteurova ústavu v Paříži.

Koželuhův syn, který přepsal dějiny vědy

Louis Pasteur se narodil 27. prosince 1822 v Dôle v jihovýchodní Francii do rodiny koželuha. Ve škole zpočátku nijak zvlášť nevynikal, jeho vášní bylo kreslení a jako třináctiletý portrétoval sousedy z Arbois s talentem, který vzbudil obdiv celého města. Vědě propadl až na gymnáziu v Besançonu, kam se přihlásil a začal doslova "hltat" přírodní vědy.

V roce 1847 se stal doktorem přírodních věd a nastoupil jako asistent. Zanedlouho objevil nesouměrnost molekul – nesouměrné uložení atomů v molekule – čímž položil základ stereochemii. Tento objev mu vynesl profesorský titul a první mezinárodní uznání. Nizozemský chemik van 't Hoff teorii dále rozvinul a v roce 1901 za ni obdržel první Nobelovu cenu za chemii. Pasteur sám Nobelovu cenu nezískal, zemřel tři roky před jejím prvním udělením.

Zárodečná teorie: mikroby způsobují nemoci

Klíčovým Pasteurovým příspěvkem vědě nebyla žádná jednotlivá vakcína ani experiment, byl to radikální posun v myšlení. Zatímco medicína věřila v miasma, spontánní generaci a nevysvětlitelné "životní síly", Pasteur se svou chemickou přísností pracoval jinak: hledal konkrétní příčinu v konkrétní entitě.

Pasteurovy experimenty potvrdily zárodečnou teorii nemocí, tedy že mikroorganismy jsou odpovědné za infekce i fermentaci. Zároveň vyvrátil teorii spontánní generace, podle níž živé organismy vznikají samy od sebe z neživé hmoty. To byl kopernikánský obrat: nemoc přestala být záhadou osudu a stala se problémem s řešitelnou příčinou. A kde je příčina, lze hledat lék.

Náhoda přeje připravené mysli. – Louis Pasteur

Přehled klíčových objevů

1857 – Fermentace a mikroby

Pasteur prokáže, že fermentace (kvašení) je biologický proces způsobený mikroorganismy, nikoli pouhá chemická reakce. Otevírá tím moderní mikrobiologii.

1859 – Vyvrácení spontánní generace

Slavným experimentem s labutím krkem prokáže, že ve sterilním vývaru život nevzniká bez zárodku zvenčí. Zárodečná teorie dostává experimentální oporu.

1863 – Pasterizace

Na žádost Napoleona III. vyvine metodu zahřívání vína a piva na přesně stanovenou teplotu, která ničí mikroby bez poškození chuti. Dnes pasterizace chrání mléko, džusy i konzervované potraviny po celém světě.

1877–81 – Vakcína proti sněti slezinné (antraxu)

V roce 1881 provedl na statku Pouilly-le-Fort veřejný pokus: 25 ovcí bylo očkováno atenuovanou vakcínou, 25 zůstalo jako kontrola. Po infekci virulentním kmenem všechny neočkované ovce uhynuly – všechny očkované přežily. Výsledek sledovala celá Francie.

1885 – Vakcína proti vzteklině – první použití na člověku

V létě 1885 přivedla matka devítiletého Josepha Meistera, čtrnáctkrát pokousaného vzteklým psem, do Pasteurovy laboratoře. Pasteur vakcinaci na lidech ještě plně nezkoušel, a přesto se po konzultaci s lékaři rozhodl chlapce léčit. Joseph přežil a plně se zotavil. Bylo to poprvé v dějinách, kdy byl člověk zachráněn před vzteklinou.

Příběh Josepha Meistera: okamžik, který změnil vše

Vzteklina vyvolávala hrůzu od dob starých Řeků a dlouhá čekací doba před nevyhnutelně smrtelnými příznaky, halucinace, záchvaty a intenzivní strach z vody ji činily obzvláště děsivou. Lék neexistoval. Kdo byl pokousán vzteklým zvířetem, čekal na smrt.

V červenci 1885 byl devítiletý Alsasan Joseph Meister čtrnáctkrát pokousán vzteklým psem. Jeho matka se doslechla o vědci jménem Pasteur, který očkuje psy proti vzteklině. Vydala se s chlapcem do Paříže a prosila ho, aby syna zachránil.

Pasteur stál před dilematem: vakcína nebyla plně otestována na lidech. Odmítnout znamenalo nechat chlapce zemřít. Souhlasit znamenalo riskovat, že vakcinace urychlí smrt. Po poradě s lékaři – byl to Dr. Grancher, kdo vakcínu fyzicky aplikoval, protože Pasteur neměl lékařskou licenci – se rozhodl léčit. Joseph na léčbu zareagoval a plně se uzdravil. Pasteur nyní věděl, že jeho vakcína funguje i u lidí. Záplavy dopisů z celého světa, prosící o pomoc pro lidi pokousané vzteklými zvířaty, dorazily do jeho laboratoře záhy poté.

Pasterizace: tichý zachránce každodenního života

Většina lidí si Pasteurovo jméno spojuje s vakcínami, ale možná ještě více životů zachránil jeho méně dramatický objev: pasterizace. Zahřátí mléka, džusů a dalších tekutin na přesně stanovenou teplotu po přesně stanovenou dobu ničí patogenní mikroorganismy bez toho, aby výrazně změnilo chuť nebo výživové hodnoty.

Před zavedením pasterizace bylo nepasterizované mléko hlavním přenašečem tuberkulózy, tyfu, brucelózy a salmonelózy. Dnes je pasterizace globálním standardem potravinářského průmyslu, a přesto si ji miliony lidí ani neuvědomují jako zdravotnický vynález.

Časová osa Pasteurova života a odkazu

1822 – Narozen v Dôle, Francie

Syn koželuha, od dětství nadaný kreslíř, teprve na gymnáziu propadl přírodním vědám.

1847 – Doktorát, objev asymetrie molekul

Základ stereochemie a první mezinárodní věhlas.

1859 – Vyvrácení spontánní generace

Experimentálně dokazuje, že život nevzniká bez zárodku – zárodečná teorie dostává oporu.

1863 – Pasterizace

Metoda zahřívání nápojů ničící mikroby bez ztráty chuti, což je dnes celosvětový standard.

1868 – Mozková příhoda

Pasteur přežívá, ale zůstává mu ochrnutá levá polovina těla. Přesto pokračuje ve výzkumu dalších 27 let.

1881 – Veřejný pokus s vakcínou proti antraxu

Před komisí a tiskem: očkované ovce přežijí, neočkované uhynou. Celá Francie sleduje v napětí.

1885 – Zachráněn Joseph Meister

První člověk v dějinách přežije vzteklinu díky vakcinaci a věda poráží smrtelnou nemoc.

1887 – Otevřen Pasteurův ústav

Financován z darů z celého světa – v čele přispěvatelů byl car Alexandr III. Dnes jedno z největších center infekčního výzkumu na světě.

1895 – Smrt 28. září

Pasteur umírá ve věku 72 let, obklopen rodinou. Je pohřben s národními poctami v kryptě Pasteurova ústavu.

Vědec, který pochyboval i o sobě

Pasteurův příběh není bez stínů. Po mediálně bombastickém úspěchu pokusu s anthraxem u Pouilly-le-Fort následovala vlna nekritického nadšení a rozsáhlých aplikací vakcíny. V dalších měsících se ukázalo, že vakcína v mnoha případech nejen nechránila, ale dokonce způsobovala onemocnění a Pasteur tyto stížnosti bagatelizoval. Zůstávají také otazníky nad tím, jak přesně popsal přípravu vakcíny použité při veřejném pokusu.

A přesto, nebo právě proto, je Pasteur modelem vědecké integrity v tom nejzásadnějším smyslu: i přes dramatické publikum, státní pocty a obrovský mediální tlak se vracel k pokusům, opravoval hypotézy a hledal. Jeho vlastní zásada zní: "Když na něco přijdete, především tomu nevěřte. A zejména se střezte unáhlenosti. Buďte každý sám sobě nejhouževnatějším odpůrcem." Sám ji ne vždy dodržel, ale formuloval ji. A to samo o sobě je odkaz.

Věda nemá vlast, ale vědec vlast má – a právě vlasti dluží nejhlubší vděčnost. – Louis Pasteur, projev při otevření Pasteurova ústavu, 1888