Diabetes mellitus 2. typu je chronické metabolické onemocnění charakterizované inzulinovou rezistencí a relativním nedostatkem inzulinu. To vede k dlouhodobě zvýšené hladině glukózy v krvi (hyperglykémii). Diabetes 2. typu je nejčastější formou diabetu, typicky se vyskytuje u dospělých, ale stále častěji se diagnostikuje i u mladších pacientů.

Patofyziologie a rizikové faktory

Cukrovka 2. typu vzniká kombinací genetických predispozic a environmentálních faktorů. Patofyziologicky diabetes 2. typu zahrnuje inzulinovou rezistenci v periferních tkáních (svaly, tuk, játra) a postupný pokles funkce beta buněk pankreatu, což vede k nedostatečné produkci inzulinu. Hlavní rizikové faktory zahrnují:

• Obezitu a nadváhu, zejména centrální typ s ukládáním tuku v oblasti břicha

• Nedostatek fyzické aktivity, který snižuje citlivost buněk na inzulin

• Nezdravou stravu s vysokým obsahem jednoduchých cukrů a nasycených tuků

• Pokročilý věk (vyšší riziko po 45. roce života)

• Rodinnou anamnézu diabetes

Léčba

Léčba diabetu mellitus 2. typu je vždy individualizovaná a přizpůsobuje se zdravotnímu stavu pacienta, délce trvání onemocnění a přítomnosti komplikací či komorbidit (např. kardiovaskulárních chorob). Cílem je dosažení a udržení dobré metabolické kompenzace, prevence komplikací a zlepšení kvality života.

• Změna životního stylu – cílené snížení tělesné hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita, úprava stravy podle doporučení diabetologa nebo nutričního specialisty.

• Pravidelné sledování – kontrola glykemie, HbA1c, krevního tlaku, lipidového profilu a funkce ledvin, aby se předešlo mikro a makrovaskulárním komplikacím.

• Farmakoterapie – první volbou je obvykle metformin, dalšími možnostmi jsou inhibitory SGLT2, inhibitory DPP-4, GLP-1 analoga, sulfonylurey či inzulin u pokročilých stadií.

Prevence a edukace

Primární prevence je klíčová zejména u osob s vyšším rizikem. Jejím cílem je oddálit nebo zcela zabránit rozvoji onemocnění ještě před vznikem prvních projevů. Spočívá především v dlouhodobém ovlivňování faktorů, které se podílejí na vzniku inzulinové rezistence a poruchy metabolismu glukózy.

• Udržování normální tělesné hmotnosti (BMI 18,5–24,9)

• Pravidelná fyzická aktivita (min. 150 minut týdně střední intenzity)

• Strava s dostatkem vlákniny, zeleniny, ovoce a celozrnných produktů; omezení přidaného cukru a nasycených tuků

• Pravidelné lékařské kontroly u rizikových osob

Diabetes 2. typu je komplexní onemocnění, jehož včasná diagnostika a cílená léčba mohou významně snížit riziko komplikací. Kombinace změny životního stylu a vhodné farmakoterapie umožňuje pacientům dosáhnout stabilní glykémie a zlepšit kvalitu života.