Lidská hrudní kostra je tvořena dvanácti páry žeber, která chrání životně důležité orgány a podílejí se na dýchání. Zatímco většina žeber je pevně spojena s hrudní kostí, poslední dva páry žeber – tzv. volná žebra (11. a 12. pár) – mají odlišné postavení i funkci. Nejsou totiž spojena s hrudní kostí, ale končí volně ve svalstvu břišní stěny.

Stavba a umístění volných žeber

Volná žebra jsou kratší, tenčí a více pohyblivá než ostatní. Připojují se pouze k obratlům hrudní páteře a jejich přední konec zůstává volný. Díky své poloze se nacházejí spíše v zadní části hrudníku, v úrovni dolních břišních svalů.

Funkce volných žeber

1. Ochrana vnitřních orgánů - zejména ledvin, nadledvin a horní části břišních orgánů. Jejich pohyblivost umožňuje lépe tlumit nárazy a chránit tyto citlivé struktury.

2. Podpora dýchání - při nádechu a výdechu se volná žebra podílejí na rozšíření dolní části hrudníku, a tím napomáhají správné ventilaci plic.

3. Ukotvení svalů - na volná žebra se upínají břišní svaly (např. zevní a vnitřní šikmý sval břišní), které stabilizují trup, vypomáhají při ohýbání a rotaci těla i pro udržování nitrobřišního tlaku.

Klinický význam

Volná žebra jsou kvůli své pohyblivosti náchylnější ke zlomeninám či zhmožděním, což může vést i k poranění ledvin. Bolesti z této oblasti se mohou šířit do zad nebo břicha a napodobovat onemocnění jiných orgánů, což komplikuje diagnostiku. Vzácně se vyskytují také jejich anomálie, například prodloužení či atypické zakřivení, které mohou dráždit nervy a měkké tkáně.

Variace u lidí

U lidí se mohou volná žebra vyskytovat v různých variantách. Nejčastěji má každý člověk dva páry (11. a 12.), ale u některých jedinců se vyskytuje pouze jeden pár, nebo naopak výjimečně i 13. párů žeber. Tyto odchylky většinou nepředstavují zdravotní problém a bývají zjištěny náhodně při rentgenovém nebo CT vyšetření. Ve vzácných případech však atypicky prodloužené volné žebro může mechanicky dráždit nervy či měkké tkáně a vyvolávat bolesti v oblasti beder nebo břicha.

Volná žebra (costae fluctuantes), i když jsou menší a na první pohled méně významná, hrají důležitou roli. Poskytují ochranu citlivým orgánům, podílejí se na dýchání a slouží jako opora pro svaly břišní stěny. Jejich správná funkce je tak nezbytná pro stabilitu trupu i zdravý pohybový aparát.