Druhá zářijová sobota každého roku připomíná, že vzdálenost mezi životem a smrtí bývá v kritické chvíli rovna vzdálenosti natažené ruky. Světový den první pomoci slaví čtvrt století a jeho poselství nikdy nebylo naléhavější.

Co je Světový den první pomoci a proč vznikl

Světový den první pomoci se od roku 2000 koná vždy druhou sobotu v září. Vyhlašuje jej každoročně Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce a zapojuje se do něj zhruba 170 národních společností po celém světě. V České republice akce tradičně probíhají na náměstích krajských a okresních měst, kde záchranáři, hasiči a dobrovolníci z Červeného kříže ukazují veřejnosti, že první pomoc je zvládnutelná pro každého, bez ohledu na věk nebo vzdělání.

Světový den má tři cíle: upozornit, že dovednost poskytnout první pomoc může v prvních minutách rozhodnout o životě a smrti; ukázat, že první pomoc je vlastně jednoduchá; a sdělit, jak a kde se ji naučit. 

Letošní téma – první pomoc v kontextu přesunů obyvatelstva – odráží realitu dnešní doby: lidé se stále častěji ocitají v novém prostředí, kde se při záchraně života potkávají s jazykovými či kulturními bariérami, neznalostí místních poměrů nebo omezeným přístupem k informacím. První pomoc se tak stává univerzálním jazykem a dovedností, která musí být stejně dostupná všem bez rozdílu, aby v krizové situaci dokázal pomoci každý.

Minuty, které rozhodují

Proč na první pomoci laika záleží, nejlépe ilustrují čísla u srdeční zástavy, tedy nejdramatičtějšího scénáře, kde rychlost reakce doslova přepisuje statistiku přežití. Mozek bez kyslíku přežije bez poškození přibližně 4–6 minut. Průměrná dojezdová doba záchranné služby v ČR je 8–12 minut. Bez pomoci přítomných svědků je tedy biologický čas z velké části promarněn dříve, než sanitka dorazí.

• 3× vyšší šance na přežití srdeční zástavy při okamžité laické resuscitaci
• 80 % srdečních zástav mimo nemocnici se odehraje v domácím prostředí
• 50 % úmrtí na úrazy by šlo zabránit základní první pomocí (odhad WHO)

Česká republika se v počtu laicky zahájených resuscitací (přes 80 % případů) umísťuje na prvních třech místech mezi evropskými státy, zejména díky telefonicky asistované resuscitaci. Rovněž výsledky přežití mimonemocniční srdeční zástavy ji řadí mezi světovou špičku. To je povzbudivé, ale zároveň to znamená, že systém funguje jen tehdy, když přítomní svědci skutečně zasáhnou. Samotné zahájení kardiopulmonální resuscitace zvyšuje šanci na přežití dvoj- až trojnásobně, přesto není pomoc svědky někdy poskytnuta vůbec, často pro neznalost správných postupů a obavy z vlastního selhání.

Nikdo z nás neví, zda se v příštích minutách nestane svědkem srdeční zástavy nebo zda pomoc nebude potřebovat sám. — Česká resuscitační rada

Základní postup první pomoci při srdeční zástavě

Postup, který zachraňuje životy, lze shrnout do čtyř kroků. Nepotřebujete k nim žádné vybavení, stačí vaše ruce a telefon.

1. Zkontrolujte stav postižené osoby. Oslovte ji, zatřeste jí rameny. Pokud nereaguje a nedýchá normálně (lapavé dechy "jako kapr" jsou příznakem zástavy, ne normálního dýchání), jednejte ihned.

2. Zavolejte záchrannou službu – linka 155. Volejte 155 (nebo 112). Operátor vás provede celým postupem po telefonu, tzv. telefonicky asistovaná resuscitace. Nemusíte nic vědět nazpaměť. Operátor vám poradí vše v reálném čase. Pokud jste sami, dejte telefon na reproduktor.

3. Zahajte srdeční masáž. Položte postiženého na záda na tvrdou podložku. Propněte ruce, přiložte dlaň na střed hrudníku a stlačujte rytmicky do hloubky 5–6 cm, frekvencí 100–120 stlačení za minutu (přibližně tempo písně "Stayin' Alive" od Bee Gees). Nepřestávejte, dokud nepřijede záchranná služba.

4. Použijte AED, je-li dostupný. Automatický externí defibrilátor (AED) najdete na stále více veřejných místech, jako jsou nádraží, obchodní centra, sportoviště nebo školy. Přístroj sám hlasem naviguje celý postup a sám vyhodnotí, zda má být výboj aplikován. Ke správnému navození srdečního rytmu v laické první pomoci využíváme AED.

Časté zábrany, které stojí životy

Průzkumy opakovaně ukazují, že lidé nepomáhají zejména ze strachu z vlastního selhání, ze strachu ze způsobení další újmy nebo proto, že situaci nerozpoznali jako život ohrožující. Realita je jiná: pokud srdce nebije a člověk nedýchá, nemůže vaše pomoc situaci zhoršit. Nesprávná masáž je lepší než žádná masáž.

První pomoc v situacích, které potkáme častěji

Srdeční zástava je nejdramatičtější, ale zdaleka ne nejčastější případ, kdy první pomoc rozhoduje. Připomínáme základní principy pro situace z každodenního života.

• Silné krvácení

Přiložte čistou látku a pevně tlačte na ránu. Nepouštějte. Pokud látka prosákne, přiložte další, ale neodstraňujte spodní vrstvu. Přivolejte pomoc.

• Tonutí

Zachraňujte z bezpečné vzdálenosti, tedy podejte tyč, lano, pás. Do vody vstupujte jen v krajním případě. Po vytažení z vody kontrolujte dech a zahájte resuscitaci, je-li třeba.

• Popáleniny

Ihned chlaďte vlažnou (ne ledovou) vodou po dobu 10–20 minut. Nesundávejte přilnutý oděv, nepropichujte puchýře, nepřikládejte máslo ani jiné domácí prostředky.

• Mdloba a bezvědomí

Při mdlobě uložte do polohy na zádech s nohama nahoře. Při bezvědomí s normálním dechem uložte do stabilizované polohy na boku (zotavovací poloha) a volejte pomoc.

• Zlomeniny

Nezkoušejte narovnávat poraněnou končetinu. Znehybněte ji v poloze, ve které ji najdete, improvizovanou dlahou. Ošetřete otevřené rány a zajistěte transport k lékaři.

• Úpal a přehřátí

Přesuňte postiženého do stínu a chladu, chlaďte tělo vlhkými obklady – zejména krk, podpaží a třísla. Podávejte tekutiny (při vědomí). Volejte pomoc při zmatenosti nebo ztrátě vědomí.

První pomoc a přesuny obyvatelstva – téma roku 2026

Letošní téma Světového dne první pomoci se zaměřuje na lidi, kteří se z nejrůznějších důvodů nacházejí mimo svou vlast a ocitají se v neznámém prostředí. Ti mají v cizí zemi často omezený přístup k informacím, neznají místní systém zdravotní péče ani tísňové linky a při poskytování či přijímání první pomoci čelí výrazným jazykovým a kulturním bariérám. Strach z nemožnosti domluvit se s postiženým nebo s operátorem bývá v krizových situacích hlavní příčinou váhání. Právě proto je klíčové, aby byly základní edukační materiály i postupy záchrany života srozumitelné a snadno dostupné pro všechny skupiny obyvatel bez rozdílu.

Česká republika a první pomoc – kde stojíme

V mezinárodním srovnání je na tom Česká republika nadprůměrně dobře. V mezinárodní studii EURECA TWO se Česká republika v počtu resuscitací zahájených náhodnými svědky před příjezdem záchranné služby umístila s četností 80 % na druhém místě těsně za Norskem. Klíčovou roli hraje systém telefonicky asistované resuscitace, kdy operátoři linky 155 aktivně provázejí volající celým postupem v reálném čase.

Přesto přetrvávají mezery. Znalost první pomoci v populaci klesá s věkem a vzděláváním, jelikož děti, které ji poznaly ve škole, ji s léty zapomínají. Průzkumy ukazují, že velká část dospělých by v kritické situaci váhala, nevěděla by přesně co dělat, nebo by se bála přivodit újmu. Výuka první pomoci ve školách, pravidelná osvěta a dostupnost kurzů pro veřejnost jsou proto oblastmi, kde má česká společnost stále prostor k růstu.

Kde se naučit první pomoc v ČR

ESAVA - působíme v oboru přes 30 let, pořádáme kurzy pro firmy, školy a širokou veřejnost pod vedením zkušených záchranářů. Nabízíme také online e-learningové kurzy první pomoci v češtině i angličtině, což přímo pomáhá odbourávat jazykové a komunikační bariéry.

Záchranka je aplikace (iOS/Android), která umí při volání na linku 155 automaticky přenést GPS polohu volajícího záchranné službě. Kurzy dále nabízejí záchranné služby krajů, Hasičský záchranný sbor i řada soukromých školitelů.

Proč na tomto dni záleží

Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce je největším školitelem první pomoci na světě a prostřednictvím svých 192 národních společností ročně předá dovednosti první pomoci více než 20 milionům lidí. Ambicí federace do konce této dekády je, aby v každé domácnosti na světě byl alespoň jeden člověk znalý první pomoci.

Světový den první pomoci není jen symbolickým gestem. Je každoroční připomínkou, že vzdělání v oblasti první pomoci není privilegiem zdravotníků, ale základní občanskou dovedností. Stejně jako umíme přeplavat bazén nebo řídit auto, měli bychom umět stlačovat hrudník, zastavit krvácení a správně zavolat záchranku. Protože příště může být tou osobou, která pomoc potřebuje, kdokoliv z nás nebo někdo, koho milujeme.