Jsou v pitné vodě, v jídle, ve vzduchu i v mateřském mléce. Výzkum posledních let začíná odhalovat, co se děje poté, co se plastové mikročástice usadí v lidských tkáních.

Co jsou mikroplasty a jak se do těla dostávají

Mikroplasty jsou plastové částice menší než 5 milimetrů. Jejich nejmenší frakce (nanoplasty) jsou menší než 1 mikrometr a pouhým okem zcela neviditelné. Vznikají rozkladem větších plastových předmětů, oděrem pneumatik, praním syntetického textilu nebo se uvolňují přímo z obalových materiálů a kosmetiky.

Do lidského organismu pronikají třemi hlavními cestami: požitím (kontaminovaná voda, potraviny, obalové materiály), vdechnutím (vzdušný prach, vlákna ze syntetického textilu) a v menší míře kůží. Odhaduje se, že průměrný člověk přijme každý týden přibližně 5 gramů mikroplastů, což je množství srovnatelné s hmotností platební karty.

• 5 g mikroplastů týdně v průměrném jídelníčku (odhad WHO/WWF)
• 240 000 plastových částic v 1 litru balené vody (studie 2024, z toho 90 % nanoplasty)
• 77 % testovaných dobrovolníků mělo mikroplasty v krvi (studie 2022)

Kde všude mikroplasty v těle nacházíme

Ještě před deseti lety by tvrzení, že plastové částice kolují v lidské krvi, znělo nevěrohodně. Dnes je to prokázaný fakt. Vědecké studie za poslední roky mikroplasty a nanoplasty detekovaly v krevním řečišti, plicní tkáni, střevech, játrech, ledvinách, srdci, placentě, mateřském mléce a nejnověji i v mozkové tkáni. Studie z roku 2024 zjistila, že mikroplasty tvoří přibližně půl procenta hmotnosti mozku, což odpovídá přibližně obsahu jedné plastové lžičky. Vzorky z roku 2024 přitom vykazovaly asi o 50 % vyšší koncentraci než vzorky z roku 2016.

V našich mozcích je mnohem více plastu, než bych si kdy dokázal představit nebo než by mi bylo příjemné. — Matthew Campen, profesor farmaceutických věd, Univerzita v Novém Mexiku (2024)

Prokázaná a potenciální zdravotní rizika

Výzkum mikroplastů je relativně mladý a je důležité rozlišovat mezi tím, co je vědecky prokázáno, co je silně naznačováno a co je zatím předmětem hypotéz. Následující přehled to zohledňuje.

Kardiovaskulární onemocnění — silné epidemiologické nálezy

Klíčová studie publikovaná v New England Journal of Medicine (2024) analyzovala aterosklerotické pláty u 304 pacientů. V přibližně polovině vzorků byly nalezeny mikroplasty (nejčastěji polyethylen a PVC). Pacienti s plastovými částicemi v tepnách měli 4,5× vyšší riziko infarktu myokardu, cévní mozkové příhody nebo úmrtí v průběhu následujících 34 měsíců. Záněty v postižených plátech byly prokazatelně intenzivnější.

Neurologie a demence — alarmující korelace

Vzorky mozků zemřelých s demencí (včetně Alzheimerovy choroby) obsahovaly až desetkrát více mikroplastů než vzorky zdravých jedinců. Studie na zvířatech ukázaly, že myši s genetickou predispozicí k Alzheimerově chorobě vykazovaly po expozici polystyrenovým mikroplastům poruchy paměti srovnatelné s raným stadiem nemoci. Příčinná souvislost u lidí nebyla dosud prokázána.

Respirační systém — mechanické i zánětlivé poškození

Vdechované plastové částice mohou způsobovat chronické mikrotraumatizace plicní tkáně, zánětlivé reakce a oxidační stres. Studie opakovaně zaznamenaly mikroplasty v bronchiální a plicní tkáni. Dlouhodobá expozice vzdušným mikroplastům, zejména v průmyslových oblastech a u pracovníků v textilním průmyslu, je spojována s vyšší incidencí respiračních onemocnění.

Endokrinní systém — chemické příměsi jako disruptory

Nebezpečí nepochází jen z plastových částic samotných – chemicky inertní polymery jsou méně toxické. Závažnější riziko představují přísady: bisfenol A (BPA), ftaláty, styren a PCB jsou prokazatelné endokrinní disruptory. BPA napodobuje účinky estrogenů a je spojován s poruchami fertility, předčasnou pubertou a metabolickými onemocněními. Ftaláty ovlivňují hladiny testosteronu. Řada těchto látek je klasifikována jako možné karcinogeny.

Imunitní systém a střevní mikrobiom

Laboratorní studie na lidských buňkách i zvířatech ukazují, že plastové částice mohou vyvolávat oxidační stres a aktivovat prozánětlivé dráhy imunitního systému. Mikroplasty mohou rovněž fungovat jako nosiče patogenních bakterií a disruptovat složení střevního mikrobiomu s dosud ne zcela prozkoumanými důsledky pro imunitní regulaci a metabolismus.

Metodologická poznámka

Část studií o mikroplastech, zejména těch týkajících se mozku a kardiovaskulárních rizik, čelí vědecké kritice ohledně metodiky měření. Korelace mezi přítomností mikroplastů a závažnými onemocněními neznamená automaticky příčinnou souvislost. Výzkum v oboru probíhá intenzivně; závěry se mohou s novými daty upřesňovat.

Největší zdroje expozice v každodenním životě

Mikroplastům se v moderním světě nelze zcela vyhnout, ale míru expozice lze vědomými volbami výrazně snížit. Nejčastějšími zdroji jsou:

• Balená voda — výzkum z roku 2024 zjistil v průměrném litru balené vody 240 000 plastových částic.
• Ohřev v plastových nádobách — 3 minuty v mikrovlnce uvolní z plastového boxu 4,2 milionu mikroplastů a 2,1 miliardy nanoplastů.
• Syntetický textil — jedno praní uvolní statisíce mikrovláken, z nichž část končí v pitné vodě.
• Vzdušný prach — vnitřní prostory mohou mít vyšší koncentrace plastových vláken než volná příroda.
• Mořské ryby a plody moře — bioakumulace mikroplastů v potravinovém řetězci.

Jak expozici snížit — praktická doporučení

Preferujte kohoutkovou vodu

Kohoutková voda obsahuje výrazně méně mikroplastů než balená. Skladujte ji ve skleněných nebo nerezových nádobách.

Nevařte v plastu

Neohřívejte jídlo v plastových nádobách, ani v těch označených jako "BPA free". Používejte sklo nebo porcelán.

Syntetické oblečení s rozvahou

Při praní syntetiky používejte speciální sáčky (např. Guppyfriend) zachytávající vlákna. Preferujte bavlnu, vlnu a len.

Omezení plastových obalů

Nakupujte čerstvé potraviny bez plastových obalů, kde je to možné. Vyhněte se potravinám baleným v PVC fólii.

Větrání a filtrace vzduchu

Pravidelně větrejte a vysávejte. Velký podíl vzdušných mikroplastů pochází z domácího prachu a syntetických koberců.

Mořská sůl a mořské plody

Mořská sůl patří mezi potraviny s vyšší koncentrací mikroplastů, proto zvažte alternativy z horských zdrojů.

Co říká věda a regulace

Světová zdravotnická organizace (WHO) dosud nepotvrdila přímé zdravotní riziko mikroplastů pro člověka v měřítku dostatečném k vydání závazných norem, a to především proto, že výzkum stále probíhá. Evropská unie nicméně přijala opatření omezující záměrně přidávané mikroplasty a pracuje na regulaci těch vznikajících rozkladem plastů. Čtyřletý výzkumný projekt POLYRISK, financovaný EU a ukončený v září 2025, se zaměřil na imunitní dopady mikro- a nanoplastů a přispěl k lepšímu porozumění mechanismům vstupu těchto částic do organismu.

Konsenzus vědecké komunity lze shrnout jednoduše: víme, že mikroplasty jsou v lidském těle. Víme, že za laboratorních podmínek způsobují buněčné poškození. Nevíme ještě s jistotou, jaký je jejich kumulativní vliv v reálných koncentracích u živých lidí, a proto výzkum pokračuje s narůstající naléhavostí.

Zdroj obrázku: news.stanford.edu