Transplantace je zákrok, při němž se nahrazuje nefunkční orgán zdravým od dárce. Patří k největším úspěchům moderní medicíny – často zachraňuje život a zlepšuje jeho kvalitu, například umožní vyhnout se dlouhodobé dialýze.

Nejčastěji se transplantují ledviny, následované játry, srdcem a plícemi. V menší míře se provádějí transplantace slinivky břišní či kombinace více orgánů.

Historie transplantací

První pokusy o transplantace sahají až do starověku, ale skutečný průlom nastal až ve 20. století. V roce 1954 byla v USA úspěšně provedena první transplantace ledviny mezi jednovaječnými dvojčaty, která se stala milníkem v celé medicíně.

Rozvoj transplantací umožnily především zdokonalené chirurgické techniky a objev imunosupresivních léků, které brání odmítnutí cizího orgánu imunitním systémem. Díky nim se úspěšnost transplantací výrazně zvýšila a z dříve experimentální metody se stala běžná součást moderní medicíny.

Druhy transplantací

Transplantace se mohou lišit podle toho, jaký orgán či tkáň je nahrazován a odkud pochází. Lékaři rozlišují několik základních kategorií, které se liší jak svým účelem, tak náročností zákroku.

1. Orgánové transplantace – zahrnují především ledviny, játra, srdce, plíce a v některých případech i slinivku břišní. Patří mezi nejnáročnější chirurgické zákroky, ale zároveň zachraňují životy tisícům pacientů ročně.

2. Transplantace tkání a buněk – zde se přenáší menší struktury, například kostní dřeň při léčbě leukémie, rohovka pro zlepšení či obnovení zraku nebo kůže při léčbě rozsáhlých popálenin.

3. Podle zdroje orgánu:

• Autotransplantace – využívají vlastní tkáň pacienta (např. kožní štěp).

• Alotransplantace – orgán pochází od jiného člověka nejběžnější forma).

• Xenotransplantace – využití orgánů od zvířat; zatím je spíše ve fázi výzkumu, ale do budoucna by mohla pomoci řešit nedostatek dárců.

Proces samotné transplantace

Transplantace představuje složitý a dlouhodobý proces, který začíná pečlivým posouzením zdravotního stavu pacienta a končí náročnou operací s následnou péčí. Každý krok je zásadní pro to, aby byl nový orgán přijat a mohl správně fungovat.

• Než je pacientovi nabídnuta možnost transplantace, podstupuje řadu vyšetření, která potvrdí, že jeho onemocnění nelze řešit jinými metodami. Pokud lékaři vyhodnotí transplantaci jako jedinou nadějnou možnost, je pacient zařazen na čekací listinu.

• Najít vhodného dárce je jedním z nejkritičtějších kroků. Orgán musí odpovídat nejen velikostí a funkčností, ale i krevní skupinou a dalšími imunologickými znaky, aby se minimalizovalo riziko odmítnutí. Dárci mohou být živí – například u ledvin či části jater – nebo zemřelí, jejichž orgány mohou zachránit život více pacientům najednou.

• Samotná transplantace je složitý chirurgický výkon, který provádí vysoce specializovaný tým. Po operaci je pacient pečlivě sledován na jednotce intenzivní péče. Nezbytnou součástí léčby je podávání imunosupresivních léků, které brání odmítnutí orgánu. Následuje dlouhodobá lékařská kontrola, jejímž cílem je udržet nový orgán v dobré funkci a zajistit pacientovi co nejlepší kvalitu života.

Současný stav a budoucnost transplantací

Transplantace jsou dnes běžně prováděné zákroky s vysokou úspěšností, zejména u ledvin a jater, zatímco srdce a plíce představují složitější výzvu. Výzkum směřuje k novým technologiím, jako je 3D biotisk orgánů, využití kmenových buněk či genetické úpravy zvířat pro xenotransplantace. Největším problémem zůstává nedostatek dárců a nutnost celoživotní imunosuprese, nadějí je ale rozvoj regenerativní medicíny, která by mohla umožnit výrobu orgánů na míru.